PŘIJETÍ U STAROSTY
Starosta města Petr Řezníček děkoval juniorům, vzpomínal na „svoji“ juniorku, předával medaile a dárky
(JAROMÍR DOLEŽAL)
Chrudim – Středa 9. dubna 2014 se stala slavnostním dnem, kterým vyvrcholila oslava postupu místních juniorů do Ligy ČR. V obřadní síni Městského úřadu přijal kompletní kolektiv místních juniorů starosta města Petr Řezníček. Od roku 2009 se hokejoví junioři marně sněžili o postup do celostátní soutěže, ačkoliv v pardubickém kraji kralovali: Nejprve to bylo 2. místo ze Benátkami (oba shodně 10 bodů), v roce 2010 třetí místo se třemi body za společným družstvem Dvůr Králové/Náchod (5)a Mělníkem (4). 2011: Pořadí kvalifikace Příbram (4), Litoměřice (3), Chrudim (3). 2012: pouze dvojzápas se společným týmem Nová Paka/Jičín 2:3 a doma 1:3. V roce 2013: ve finále KLJ Chrudim vyřazena Chotěboří po zápasech 9:5, 4:5 a 1:3.
NOSTALGICKÁ VZPOMÍNKA
Myslím si, že to je zhruba čtrnáct dní – tři týdny, co jsme se potkali ve vaší kabině po vítězném utkání s HC Vajgar Jindřichův Hradec. Tam jsme si vyslovili drobné přání, které bylo z mé strany nostalgickou vzpomínkou na dobu před patnácti lety. Psal se rok 1999, kdy se podařilo stejně takovým klukům jako jste dnes vy, projít přes kvalifikaci jako krajský vítěz až do kategorie ligových juniorů. Vám se to povedlo nyní. Na to já jsem hrdý a pyšný a za tento úspěch stojí zabojovat nejenom na tom ledě. Jsem skutečně rád, že jste zvládli svoji snad nejhloupější roli, což byl ten poslední krůček. Porazili jste doma Jindřichův Hradec, pak Rokycany. Jeli jste do Jindřichova Hradce s tím, že stačí opravdu hrát na remízu a bohužel nevyšlo to. V průběhu sezony všechno ostatní probíhá docela snadno a právě ten poslední krok je ten nejtěžší. Nicméně o to větší byla radost v Rokycanech, kde se sen postupu splnil. Já jsem z toho měl také radost. Tuto informaci jsem dostal chvíli po té, co jste odešli z ledu a než jste začali slavit na place před zimním stadionem. Toto jsem si všechno dokázal představit, protože něco podobného jsem zažil v roce 1999, kdy v Lounech jsme prohráli 3:2 a poté v Chocni jsme vyhráli 8:2. Je pravda, že zpáteční cesta z Chocně do Chrudimě se protáhla na tři hodiny. Když jsme přijeli do Chrudimě na zimní stadion, tak jsme si vůbec neuvědomovali, co nás čeká. Já vám to lehce přiblížím. Byli jsme šťastní, byli jsme nadšeni a byli jsme strašní frajeři. Ale již 8. května 1999 jsme začali tvrdou letní přípravu a věřte tomu, že v kombinaci Topol – Řezníček jsme pětkrát v týdnu byli na staďáku, kluci běhali usilovně „železňáky“.
TEHDÁ NA OTEVŘENÉM ZIMÁKU
Když jsme před první naší ligovou sezonou poprvé vylezli na led, tak to nebylo v Chrudimi, ale trénovalo se střídavě v Pardubicích a Chocni. Doma jsme první mistrovské utkání hráli někdy koncem září. Pro některé hráče soupeřů byl otevřený zimák hodně komplikovaný. Třeba Tomáš Plekanec, hráč PZ Kladno jednu chvíli odmítal poslouchat slova trenérů Míly Volfa a Františka Kaberleho vstoupit na led. My jsme to tady od nich schytali v poměru 10:1, ale na Kladně se vyhrálo 5:2. A to už tady za nás hrál Petr Průcha.
Vy dneska máte ideální šanci tu ligu si zahrát, máte šanci si zahrát kvalitní soutěž, která je podle mne jedna z nejzajímavějších. Pro město Chrudim je prostě ideální. Myslím, že když my jsme tu ligu juniorů hráli, že chodilo na naše zápasy více diváků než na dospělé. A to Rendo (myšleno na asistenta trenéra René Seidlera) jste hráli krásný hokej v té době, byli jste moc přemýšliví, ale my jsme to hráli zajímavěji, rychleji. Jsou to krásné vzpomínky třeba na to, jak jsme v rámci juniorského hokeje absolvovali krásný turnaj v Garmisch-Partenkirchenu. To jsme byli jako ligoví druhoročáci, kteří mezinárodní turnaj vyhráli. Z tehdejšího družstva zůstal v Chrudimi pouze Marek Dvořák a do loňska zde hrál ještě za mužstvo Petr Králíček.
DÍKY ZA VYBOJOVANOU LIGU
Těmto úspěchům jsme rád jako chrudimský starosta, jako člověk, který věnoval hokeji pětadvacet let na střídačce od malých prcků až po větší kluky. Chtěl bych vám za to poděkovat, že jste Ligu ČR pro Chrudim vybojovali. Nutno dodat, že bez lidí, kteří se o vás starají v zákulisí, by to asi nešlo. Poděkování proto patří vaší vedoucí paní Evě Kleprlíkové, trenérům Jiřímu Polákovi a René Seidlerovi jakož i rodičům, kteří jsou asi vašimi největšími mecenáši. Je to dobře, že Chrudim bude mít zase po letech dorosteneckou i juniorskou ligu.
Věřím tomu, že snad stávající juniorka nedopadne tak, jako tomu bylo po čtyřletém působení naší juniorky v tehdejší lize. I přes umístění, které nám zachovalo ligovou příslušnost, nás administrativní změnou ústřední hokejový svaz odvolal zpět do kraje k vůli Jindřichovu Hradci. V tomto případě dej pán bůh hokejové nebe Karlu Guttovi, kterému jsem tehdá napsal velmi nezdvořilý dopis s tím, že fair play patří nejen na led, ale i do administrativy a organizace. Nic se na tom v náš prospěch nezměnilo, od té doby se chrudimská juniorka marně snažila a konečně to vyšlo - zaplať pán bůh za to. Já jsem v té kabině něco slíbil, což plním. Za potlesku třiceti přítomných hráčů přijala Eva Kleprlíková slíbenou odměnu. Poté všichni přítomni obdrželi z rukou starosty Řezníčka a zároveň velkého přítele chrudimského sportu medaile a pro hokej potřebný dárek.